Chystáte se na Nový Zéland? Poradíme Vám několik zaručených lokalit a užitečných tipů na nejlepší pozorování divoké přírody a ptáků na těchto ostrovech.
Co se pozorování zvířat týče, vyzdvihla bych spíše Jižní ostrov. Je divočejší a méně obydlený než ostrov Severní.
Na mnoha místech po celém Novém Zélandu existují různé organizované túry a výlety s profi průvodci. Přestože stojí nemalé peníze a svoje zážitky sdílíte s dalšími lidmi, některé z nich za to určitě stojí a z vlastní zkušenosti je můžeme doporučit.
Kaikoura a její poklady
Jak jsem již zmiňovala v předešlém článku, naším domovským městem se stala na několik měsíců Kaikoura – malé městečko na východním pobřeží Jižního ostrova, které se rozprostírá podél dvou zálivů stejnojmenného poloostrova.
Kaikoura je díky svým fyzickogeografickým podmínkám unikátním místem. Málokde na světě spadá oceánské dno tak strmě do hloubky již pár desítek kilometrů od pobřeží. A právě díky tomu je možné v blízkosti pevniny pozorovat druhy, za kterými byste se jinak plavili i stovky kilometrů daleko.
V hlubokomořské propadlině, která začíná již v samotném zálivu kaikourského poloostrova, to překypuje životem a tak není divu, že se do Kaikoury sjíždí nadšenci z celého světa, aby zde z výletních lodí pozorovali vorvaně a albatrosy nebo si zaplavali s plískavicemi či lachtany.
Pozorování velryb
Pozorování velryb zajišťuje Whale watch Kaikoura (https://www.whalewatch.co.nz/).
Stěžejním bodem túry je pozorování největších ozubených kytovců – vorvaňů, anglicky sperm whale (Physeter macrocephalus), kteří rádi odpočívají na hladině, než se připraví k ponoru do několikakilometrové hloubky, kde loví svou oblíbenou potravu, kterou jsou krakatice.
Úspěch každé túry je zaručen, neboť kapitáni lodí si sdělují informace o průběžné poloze vorvaňů s piloty malých výletních letadel, ze kterých se dají vorvani také sledovat. My jsme v průběhu plavby postupně pozorovali 3 jedince, kteří klidně odpočívali na hladině, před tím, než se rozhodli pomyslně mávnout mohutným ocasem a zase na několik desítek minut zmizet v hloubce oceánu.
Součástí výletu je také pozorování plískavic tmavých a při cestě na pozorovací lokality můžete zahlídnout také lachtany, albatrosy nebo buřňáky.
Nemáte-li tedy dostatek času nebo financí a můžete si vybrat jen jeden výlet, volila bych právě „whale watch túru“.
Plavání s lachtany na vlastní pěst?
Dalšími lákavými výlety za divočinou jsou bezesporu plavání s delfíny a plavání s lachtany.
Jelikož jsme v Kaikouře bydleli a díky častým procházkám do nedaleké lachtaní kolonie se nám povedlo vypozorovat, kam každodenně přijíždí člun s lidmi, aby se potěšili s hravými a zvědavými lachtany (Arctocephalus forsteri), rozhodli jsme se, si tento zážitek zprostředkovat sami a neorganizovaně.
Veškeré vybavení (neoprén, ploutve, brýle a šnorchl) si můžete zapůjčit v některém z místních surf shopů, a pak už se „jen“ poprat s příbojem a prodrat se mezi chaluhami k některému z roztomile a neškodně vyhlížejících lachtanů.
Zpětně ovšem musím uznat, že příště bych volila radši organizovanou túru (https://www.sealswimkaikoura.co.nz/). Zajistí vám příjemnější přístup do vody a ohlídají za vás bezpečnost příboje i momentálních povětrnostních podmínek.
Přestože to byl pro mě jedinečný zážitek, terén byl přeci jen dost složitý a místo toho, abych si užívala s lachtany, jsem spíše bojovala s chaluhami, vlnami a skalisky. Plavání s lachtany tak pro mě nabralo svůj rozměr až na Galapágách – ale o tom zase někdy jindy 😉
Plavání s delfíny
Co však můžeme vřele doporučit je plavání s delfíny. V okolních vodách se denně prohánějí početná stáda plískavic tmavých – Dusky dolphin (Lagenorhynchus obscurus). Tento menší druh delfína je člověku zcela neškodný, a protože jsou ve zdejších vodách chráněni a s člověkem nemají špatnou zkušenost, můžete si užívat jejich hravé společnosti.
Nejlepší je zvolit výlet brzy ráno (5:30), kdy jsou plískavice nejaktivnější, musíte si proto hodně přivstat, ale věřte mi, stojí to za to 😉
Plavání s delfíny zajišťuje Dolphin encounter Kaikoura (https://www.dolphinencounter.co.nz/), poskytnou vám veškeré vybavení a odvezou vás na lokalitu, kudy se stáda plískavic aktuálně prohání. Pak už stačí jen vklouznout do vody a rázem se octnete v úplně jiném světě, kde se kolem vás hbitě prohánějí zvědavé plískavice a vy se snažíte nasávat plnými doušky tuto nezapomenutelnou zkušenost.
Majestátní albatrosi
A konečně se dostávám také k ptákům. Jací bychom to byli ornitologové, kdybychom si nechali ujít jedinečnou příležitost pozorovat z blízkosti pár metrů největší a nejmajestátnější mořské ptáky v jejich přirozeném prostředí – na otevřeném oceánu?
Albatros encounter Kaikoura (https://albatrossencounter.co.nz/) byl proto jasnou volbou. Stejně jako plavání s delfíny, ani pozorování albatrosů není na Novém Zélandu žádná masová akce.
Za albatrosy vyplouváte na malém člunu, který pak na otevřeném moři vyhodí na laně připevněnou rybí návnadu. Albatrosi a buřňáci jsou zvyklí pronásledovat rybářské lodě a přiživovat se tak na zbytcích, které rybáři při zpracování ryb hází do vody.
Netrvalo dlouho a i k našemu člunu se postupně začalo slétat hned několik druhů albatrosů a buřňáků, mezi nimiž byli také albatrosi stěhovaví – Wandering albatross (Diomedea exulans) velikáni s třímetrovým rozpětím.
Albatrosi patřili vždy mezi mé favority, ale teprve tato zkušenost jim natrvalo zajistila přední příčky na mém ptačím bucketlistu.
Organizované túry a výlety jsou z hlediska minimalizace rušení zvířat bezesporu naprosto v pořádku, a co se týče ekoturismu, může jít Nový Zéland příkladem, ale kdo by si nechtěl kousek té nádhery utrhnout jen sám pro sebe? A to je na Novém Zélandu právě to krásné, divoká příroda je tu na každém kroku a pro každého.
Podařilo se nám také několik skvělých ornitologických setkání, které jsme si ušili přímo na míru, a ráda se podělím alespoň o některé z nich.
Zvědaví papoušci Kea
Jakmile u nás padlo rozhodnutí, že vyrazíme na Nový Zéland, hned mi problesklo hlavou, že bychom mohli vidět papoušky Kea (Nestor notabilis). Ti jsou všeobecně proslulí svojí chytrostí, hravostí a vynalézavostí. Jestli jsou papoušci obecně považováni za opice ptačí říše, tak Kea jsou bezesporu ptačími šimpanzi.
Očekávání se nám splnilo hned pár dní po příletu. V Arthur´s Passu, maličkém městečku uprostřed Jižních Alp, kde jsme se první týden aklimatizovali u našich přátel, nebyla o setkání s těmito ptačími výtržníky nouze.
Jejich zvědavost nezná hranic, a tak jsme je mohli denně pozorovat při likvidaci dopravního značení a květinových záhonků nebo jak vchází a vychází z obchodu, vždy když některý ze zákazníků otevřel dveře. Jednoho opovážlivce jsme si dokonce téměř odvezli v kufru auta.
Na Kei jsme pak v průběhu cestování po Jižním ostrově natrefili ještě párkrát, ale nikdy už to nebylo tak blízké a intenzivní setkání jako při pobytu v Arthur´s Passu, což můžeme vřele doporučit všem, nejen ptákomilným nadšencům 🙂
Nejmenší tučňáci světa
Vícekrát jsme měli možnost pozorovat také tučňáky nejmenší – Blue penguin (Eudyptula minor). Ale jak už to tak bývá, první setkání je často tím nejintenzivnějším zážitkem, na který se pak nejvíce vzpomíná.
Bylo to právě v Kaikouře, kde jsme se od místních dověděli, že malá skupinka tučňáků nejmenších se večer, co večer vrací po celodenním lovu v oceánu zpět na pevninu, aby zde v bezpečí svých nor strávili noc.
Místní nám poradili, odkud je můžeme nerušeně pozorovat. Skoro jsme nevěřili vlastním uším a potom i očím, když se po soumraku tučňáci začali zjevovat na malé pláži jen pár metrů od nás. Bylo to opravdu jedno z nejkouzelnějších setkání, kterým si nás tito malincí, ale velmi houževnatí tvorové získali.
Do kontrastu s touto velmi intimní chvílí bych pak dala atrakci, při které můžete pozorovat hned několik desítek připlouvajících tučňáků nejmenších (https://www.penguins.co.nz/).
U města Oamaru na Jižním ostrově jim místní ochránci zřídili něco jako „tučňáčí městečko“, chráněný kus pobřeží, s uměle vytvořenými hnízdními norami, které tito malý tučňáci rádi obsazují. Kousek opodál pak zbudovali tribunu pro diváky, ze které můžete jako v divadle celé představení pozorovat.
Tento placený zážitek je nepochybně skvělou příležitostí, jak se s těmito úžasnými tvory seznámit, ovšem my jsme dali opět přednost o něco osobnějšímu setkání.
Před branami rezervace se nachází prostorné parkoviště, v jehož blízkosti jsem si všimla několika podezřelých nor. Mezitím, co diváci z tribuny napjatě zírali do tmavých vlnek na připlouvající opeřence, my jsme trpělivě číhali na parkovišti.
A protože bylo právě tou dobou pro tučňáky nejmenší rozmnožovací období, brzy jsme zjistili, že u jejich nor nečekáme sami. Postupně se začala objevovat odrostlá mláďata, která už netrpělivě a hladově vyhlížela rodiče s proviantem.
Troufám si říci, že díky znalostem z ornitologie a zkušenostem z přírody jsme si obstarali hodnotnější a osobnější příležitost, jak si celé to jedinečné divadlo užít. Mělo to však jedno velké úskalí. K mláďatům čekajícím na rodiče osobně přilnete a nemůžete odejít, dokud se nepřesvědčíte, že se všichni rodiče po celodenním lovu v pořádku vrátili a nakrmili všechna svá hladová mláďata 🙂
Tučňáci žlutoocí
Dalším druhem tučňáka, se kterým se na Novém Zélandu můžete setkat, je tučňák žlutooký – Yellow eyed penguin (Megadyptes antipodes).
Přestože obývá jen jihovýchodní pobřeží Jižního ostrova, povedlo se nám ho v průběhu naší cesty pozorovat hned na čtyřech místech.
První setkání jsme šli na jistotu opět k městu Oamaru, kde je můžete spolu s dalšími nadšenými turisty pozorovat z vyvýšené dřevěné vyhlídky v rezervaci Bushy Beach Scenic Reserve.
Z počátku je zahlédnete jen jako drobounkou postavičku daleko na pláži pod strmým, kamenitým a hustou vegetací porostlým svahem. Vydržíte-li však dostatečně dlouho, budete stejně jako my překvapení, kam až se tito tučňáci dokážou po strmém svahu vyšplhat? Pár jedinců se dokonce objevilo přímo před námi a my je mohli ještě dlouze pozorovat při jejich večerní hygieně.
Specifickou a divokou atmosféru jsme však zažili na dalších dvou místech cestou na jihovýchod Jižního ostrova, do oblasti zvané Catlins.
Jedním z nich byl Shag Point nedaleko známých Moeraki Boulders, druhým a ještě mnohem lepším místem byla Purakaunui Bay, kde se dá kempovat a tím pádem si můžete tučňáky užívat až do soumraku, protože máte postaráno o nocleh v nedaleké blízkosti (https://www.doc.govt.nz/parks-and-recreation/places-to-go/otago/places/catlins-coastal-area/things-to-do/purakaunui-bay-campsite/).
Přestože na Novém Zélandu žije velký počet dalších, pro znalého a zapáleného ptáčkaře jisto jistě i zajímavějších endemických druhů, tipy v tomto článku jsem zaměřila záměrně na jedny z nejnápadnějších, aby si jejich pozorování užil jak běžný cestovatel, tak i dítě nebo méně fyzicky zdatný senior.
Hnízdní kolonie terejů australských
S posledním tipem se proto přesouvám na Severní ostrov k hnízdní kolonii tereje australského – Australasian Gannet (Morus serrator).
Nedaleko města Napir, známého především svojí art deco architekturou, se tyčí útesy, které si každoročně za své hnízdiště zvolí tisíce terejů. Mořských ptáků se specifickým způsobem lovu, kdy se střemhlav z výšky zanořují do vody, aby si při pohybu na hladinu ulovili nějakou tu rybku do zobáku.
Na Cape Kidnappers vede několik kilometrů dlouhá cesta po pláži pod vysokými útesy. Přístupná je pouze pěšky a za odlivu. Proto je třeba vyrazit dostatečně včas, což skýtá jedno velké úskalí: od těchto charismatických ptáků se velmi těžce odchází a tak se nejednomu nadšenci stane, že na zpáteční cestě doslova běží s přílivem o závod a na výchozí parkoviště dobíhá doslova s vodou v keckách, někdy i v trenkách 😉
Nicméně za ten zážitek, kdy se můžete jako Sir David Attenborough ponořit mezi štěbetajíci mořské stíhačky to bezesporu stojí.
