Je tomu právě rok, co jsme si po šesti letech absťáku po tropických krajích nadělili pod stromeček letenky na Mauricius. Už dlouho jsme doma vzpomínali na vůni deštného lesa a zpěv cizokrajných ptáků. Chtěli jsme to zažít znovu.

Pocity z objevování neokoukané přírody jsou totiž celoživotně návykové.

Jenže tentokrát jsme neplánovali cestu jen pro nás dva. S našimi holkami už sice máme něco nacestováno, ale do tropů jsme se s nimi chystali poprvé.

Co do pozorovatelnosti a hojnosti všemožných zvířecích druhů nám už před deseti lety učarovala Srí Lanka a vždy jsme si říkali, že by bylo fajn ji navštívit i s dětmi. Naší mladší dceři tou dobou ještě nebyly ani tři, a přestože se Srí Lanka již nějakou dobu pyšní statutem malaria free země, i tak jsme začali uvažovat o zemi s vyspělejší zdravotní péčí. Pokoukávali jsme po letenkách do Thajska, když na nás najednou vyskočily nebývale levné letenky na malý ostrov v Indickém oceánu.

Žádné nemoci přenášené bodavým hmyzem, žádný břišní tyfus, ani jedovatí živočichové, díky útesu, kterým je celý ostrov obehnán, nehrozí útok žraloka jako na sousedním Reunionu, a pozvolné písčité pláže a laguny jsou jako stvořené pro malé děti. K tomu všemu vyspělá infrastruktura, přátelští lidé a angličtina jako úřední jazyk.

Při představě návštěvy původního domova slavného endemického dronte mauricijského, jakožto našeho dlouholetého cestovacího maskota, bylo rázem rozhodnuto.

Snad jediný zádrhel jsme viděli v období cyklón, které se od ledna do března indickým oceánem rády prohání. Jelikož jsme ale na Mauricius vyrazili na tři týdny, řekli jsme si, že i kdyby nám týden propršel tak nám to prostě za to riziko stojí.

Prohlížení informačních zdrojů o tamních národních parcích a jejich fauně a flóře patří mezi moje vůbec nejoblíbenější činnosti. Těšení se na to, co kde můžeme vidět za exoty a k tomu představa pozorování některého z mnoha vysněných druhů, které mám na pomyslném seznamu ve své hlavě. Tuhle část „cestování“ prostě miluji.

Pak přichází ta méně oblíbená, zařídit všechny náležitosti, balit a letět.

Mauricius sice příliš pestrou škálou terestrických živočišných druhů neoplývá, přesto se tam vyskytují endemité, které jinde na světě nenajdete.

Na Mauriciu a nedalekém menším ostrově Rodrigues se vyvinulo na 29 endemických druhů ptáků, z čehož bylo bohužel již 19 druhů vyhubeno, a ty které zůstaly, jsou jak jinak než silně ohrožené.

Patří mezi ně například holub růžový (Nesoenas mayeri), poštolka mauricijská (Falco punctatus), kruhoočko mauricijské (Zosterops chloronothos), bulbulčík mauricijský (Hypsipetes olivaceus), Alexandr mauricijský (Psittacula eques) nebo snovatec mauricijský (Foudia rubra).

Nicméně, i když vidět tyto vzácné druhy je birdwatchersky velmi atraktivní, na Mauriciu se vyskytuje také spousta jiných druhů, které potěší oko každého ptáčkaře.

Dokonce i introdukované druhy jako jsou například holoubek vlnkovaný (Geopelia striata), alexander malý (Psittacula krameri), bulbul červenouchý (Pycnonotus jocosus), snovač zahradní (Ploceus cucullatus) nebo astrild vlnkovaný (Estrilda astrild) jsou pro našince exotické a neokoukané druhy, které se navíc na Mauriciu dají pozorovat téměř na každém kroku, někdy přímo z terasy vašeho ubytování při odpolední siestě.

Seznam (checklist) všech ptačích druhů Mauriciu najdete na Avibase.

Velmi praktické jsou však také aplikace a určovaci příručky v mobilních telefonech.

Ptačích příruček po Mauriciu je poskrovnu, natož pak těch mobilních, a tahle aplikace, ktera vznikla pod taktovkou African Bird Club a kde se o jednotlivých druzích dozvíte vše potřebné, vám určitě udělá radost.

Další užitečné informace o pozorování ve vašem okolí již neodmyslitelně najdete na platformě eBird, kam svá pozorování můžete rovnou i zapsat a pomoci tak dalším birdwatcherům.

Obě jsou ke stažení zdarma pro iOS i Android.

Přesto, že se ostrov zdá na první pohled celkem malý, přejet z místa namísto vám může zabrat celkem dost času.

Ostrov je sopečného původu a centrální hornatou oblast je třeba objíždět. Proto jsme náš třítýdenní pobyt rozdělili na tři části. Všechna ubytování jsme nakombinovali přes Airbnb a Booking (apartmány s kuchyní a docházkovou vzdáleností na pláž nás vyšly do tisíce korun/noc).

První týden jsme strávili v oblasti Blue Bay.

Tato poklidná vesnice láká turisty i místní obyvatele zejména svojí modrou lagunou s průzračnou vodou a bílým pískem. Dříve se tato laguna pyšnila také bohatým podmořským životem.

Čekali jsme, že uvidíme alespoň něco z krásy korálových útesů, avšak přišlo velké zklamání v podobě vybělených a polámaných schránek. Vždy si představuji, jak musela taková rajská místa vypadat před příchodem Evropanů.

Podmořský život na Mauriciu však nejvíce utrpěl hlavně v poslední době. Jednak odumíráním symbiotických řas kvůli zvyšování teploty a také tragickou havárií japonského tankeru v létě roku 2020. Nicméně i tak se dá v zátoce pozorovat velké množství různých tropických ryb.

K šnorchlování s dětmi doporučuji odvoz lodí na nedaleký ostrůvek Ile des deux Cocos odkud můžete podmořský život bezpečně prozkoumávat.

My jsme si tuto destinaci vybrali ovšem záměrně hlavně kvůli pár kilometrů vzdálenému ostrovu Ile aux Aigrettes.

Právě zde se totiž nachází přírodní rezervace, kde se ochránci snaží o návrat původních druhů, jako jsou ebenové stromy, velké aldaberské želvy, scinkové a holubi růžoví nebo mauricijská kruhoočka a snovatci. 

Návštěvu ostrova je třeba dopředu zajednat. Čluny vyjíždí od návštěvnického centra nedaleko Pointe Jerome.

Čekání si můžete zpestřit pozorováním bahňáků a volavek na písčito-kamenité pláži nebo v mangrovových porostech opodál.

V Blue Bay se nám hodně líbilo. Žádné velké hotelové komplexy, spíše apartmánové vily poschovávané v tropické zeleni, která poskytovala útočiště ptákům, obrovským kaloňům i denním gekonům (felzumám).

Přímo z terasy ubytování jsme mohli každý den pozorovat, jak si snovatec vede se stavbou hnízda i obhajobou teritoria, jak se bulbulové a majny prohánějí po zábradlí i jak se obrovští kaloni (jediní původní savci na ostrově) večer co večer hádají při okusování sladkých plodů mangovníku v sousední zahradě.

Další týden jsme se přesunuli na jihovýchod ostrova blíže Národnímu parku Black River Gorges.

Na prostřední část výletu jsme si půjčili auto, abychom národní park mohli prozkoumávat nezávisle na taxi a místní hromadce.

V národním parku je velká spousta turistických stezek, kdy procházíte lesní krajinou a tu a tam se vám otevřou dech beroucí výhledy do údolí nebo na kouzelné vodopády. Podle vašich časových a fyzických možností můžete volit od těch nejjednodušších až po nejdelší a nejnáročnější vycházky.

Přestože naše nutkání dlouhých výletů byla místy dost silná, s dětmi jsme se drželi spíše při zemi. Ale i tak jsme se dostávali na krásná místa.

Jeden z nejlepších výletů byla bezesporu návštěva rezervace Ebony forest Chamarel.

Tato rezervace se snaží o obnovu původního lesního porostu se slavnými ebenovými stromy, aby mohl znovu poskytnout domov ohroženým druhům živočichů i rostlin.

V rezervaci můžete navštívit okruh s vyvýšenými chodníčky, po kterém vás provede místní průvodce. Přestože je tento okruh nazván po jednom ikonickém druhu místní avifauny, lejskovce maskarénského (Terpsiphone bourbonnensis desolata) se nám zahlédnout nepodařilo. Ale třeba budete mít víc štěstí, protože právě tyto lesy jsou jejich domovem.

V této rezervaci je spousta turisticky atraktivních lákadel, nenechte však odvést svoji pozornost od krásné hřebenovky Piton Canot trail, která vede na prosklenou vyhlídku s faetony prohánějícími se v údolí a kioskem s výbornými fresh džusy.

Vyšlápnout si můžete až na stejnojmennou horu a pokochat se ještě krásnějším panoramatickým výhledem.

Po cestě vyhlížejte poštolky mauricijské nebo svůj pohled držte více při zemi a zaměřte se na průzkum nezaměnitelných pandánů, mezi jejichž tlustými listy s oblibou odpočívají denní gekoni – felzumy. Hledat tyto okouzlující ještěrky je vděčná zábava a zpestření cesty pro děti i dospělé.

Další nenáročnou a pěknou vycházkou v národním parku je Machabée trail. Tato trasa je navíc velmi oblíbená také mezi birdwatchery.

O tom jsme se sami přesvědčili, když nás hned na začátku trasy přivítala skupinka šesti holubů růžových, kteří se nebojácně s roztaženými křídly, slunili na pěšině nebo se čistili na stromech opodál.

Cestou nás doprovázela hejna kruhooček a astrildů. Krásně jsme zde pozorovali také alexandry mauricijské nebo bulbulčíka mauricijského. Na vyhlídce do údolí se pak opět prohánělo několik faetonů žlutozobých.

Kde si však tyto tropické rajské ptáky užijete z ptačí perspektivy nejvíce je Gorges viewpoint, turisty hojně navštěvovaná vyhlídka pro svoji krásu a mocnou perspektivu.

Co jí však dodává tu pravou atmosféru tropického ráje, jsou právě faetoni, kterých se v údolí prohánělo i víc než dvacet najednou.

Faetony milujeme. Stejně jako albatrosi, buřňáci, tučňáci, terejové, papuchalci, alky a alkouni pro nás vždy představovali ztělesnění exotiky. Snad proto, že jsme rodilí vnitrozemci, nebo snad pro jejich schopnost prohánět se nad oceány či se v nich potápět a plavat, u nás evokují tu pravou svobodu.

Ale faetoni, ti jsou pro nás ztělesněním ráje. Prozatím jsme je viděli jen na třech místech, u malého ostrůvku v Karibiku, na Galapágách a teď na Mauriciu. A všechna zmiňovaná místa jsou stejně krásná, divoká a snová jako tito neokoukaní a okouzlující tropičtí ptáci.

Kde se však moje sny potkaly se skutečností byl jeden z malých ostrůvků severně od Mauriciu. Na Gabriel Island jsme si udělali výlet na katamaranu. Už cestou jsme z lodi pozorovali několik karet pravých a kolem nás prolétající buřňáky, hejna rybáků černohřbetých i faetony červenoocasé.

Jaké však bylo moje překvapení, když se s přibližujícím se ostrůvkem zvyšovalo také množství faetonů žlutozobých vznášejících se kolem nás i nad samotným ostrovem. Poté, co jsme vystoupili z člunu na pláž, jsem si všimla, jak faetoni zalétávají do suchého křovinatého porostu dále od pláže. Vydala jsem se za nimi a našla hnízdo s rodiči a mládětem.

Srdce mi bušilo nadšením. Nechtěla jsem je dlouho rušit a tak jsem si udělala jen kraťoučké video a fotku, ale tento zážitek předčil všechna má očekávání. Byla to taková nádherná intimní chvíle jen nás tří, rodiče, který jinak nedostižně brázdí tropické oceány nyní chránící chundelatou bezbrannou kuličkou ukrytou v trnitém křoví.

Dalším místem, kde se dají z pevniny pozorovat mořští ptáci, jako jsou buřňáci a faetoni je vyhlídka Le Souffleur.

Buřňáků, kteří svým typickým letem těsně kopírují vlnění oceánu, jsme viděli hned několik, ale na pozorování binokulárem to bylo přeci jen hodně daleko. Nicméně i sama vyhlídka s divokým skalnatým pobřežím, o které se tříští mocné vlny stojí za návštěvu.

Mořské ptáky můžete však na Mauriciu vyhlížet prakticky kdekoliv, dokonce i při plážových radovánkách. Nám například při koupání na Quatre Cocos lítali nad hlavami fregatky nebo jsem při procházce v Blue Bay potkala u pěšiny na kamenech odpočívajícího rybáka noodyho.

Protože jsem si chtěla procházku opravdu užít a vychutnat si tady a teď na tak překrásném místě, nebrala jsem si sebou ani telefon. Památku na tuto chvíli, kdy jsem seděla od rybáka na vzdálenost natažené ruky víc, než dest minut, mám proto uloženou jenom ve své hlavě a byla to ta pravá ptačí terapie!

Mauricius je však také mezi ptáčkaři znám jako oblíbené zimoviště tažných bahňáků.

Vypravíte-li se sem v období naší zimy, nejen, že se ohřejete, ale budete moci sledovat množství různých druhů bahňáků, jako jsou například kolihy, břehouši, vodouši, kameňáčci, pisíci, kulíci, jespáci nebo dokonce pobřežníka černobílého na jedné lokalitě všechny pěkně pohromadě.

Vhodným místem je bezesporu Rivulet Terre Rouge Bird Sanctuary – první mokřady Ramsarské úmluvy na Mauriciu.

Tato rezervace se nachází na trochu nečekaném místě hned vedle přístavu a průmyslových hal, avšak hned za ostnatým drátem u parkoviště se nachází příjemné návštěvnické centrum s milým průvodcem, kterého můžete zkusit zdvořile požádat o průzkum lokality stativovým monokulárním dalekohledem ze střechy návštěvnického centra. Když uvidí, že máte o ptáky opravdu zájem, určitě vám vyhoví a rád si s vámi popovídá.

U centra se nachází také ohrádka s několika aldaberskými želvami a cesta k pozorovatelnám je doslova lemována velkými felzumami. Na lokalitě jsou dvě pozorovatelny, jedna je uzavřená, druhá otevřená, není tam nikde moc stín, proto si určitě nezapomeňte kvalitní opalovací krém a pokrývku hlavy.

A jaká by to byla návštěva Mauriciu bez setkání se slavným dronte mauricijským (Raphus cucullatus)?

I když ho v přírodě již bohužel pár stovek let potkat nemůžeme, tak alespoň to, co z něj zbylo, je možné obdivovat v přírodovědném muzeu v hlavním městě Port Louis.

K návštěvě muzea si vyberte ideálně nějaký deštivý a větrný den, jako například my, když byl po dvou dnech, kdy přecházel cyklon v blízkosti ostrova, zrušen zákaz vycházení. Do lesa se kvůli popadaným větvím nesmělo a na pláž kvůli velkým vlnám také ne.

Takový den přímo volal po návštěvě hlavního města.

Vstup do přírodovědného muzea v Port Louis je stejně jako ve Velké Británii nebo třeba na Novém Zélandu zdarma. Najdete v něm několik menších sálů z čehož jeden celý je věnovaný slavnému symbolu Mauricia.

Dodo však nebyl jediným ptačím druhem, který nepřežil doby objevných evropských mořeplaveb. Ptačích endemitů, kteří byli na ostrově během krátké doby vyhubeni, bylo mnohem více.

Patřili mezi ně také například papoušek širokozobý (Lophopsittacus mauritianus), papoušek Bensonův (Psittacula bensoni), sovka Sauzierova (Mascarenotus sauzieri), holub lesní (Alectroenas nitidissima), lyska mauricijská (Fulica Newtonii) nebo nelétavý chřástal rezavý (Aphanapteryx bonasia).

V tomto muzeu můžete vidět jedinou a unikátní kostru doda patřící jedinému jedinci.

Tuto subfosilizovanou kostru objevil až v roce 1904 amatérský přírodovědec Louis Etienne Thirioux v jeskyni u hory Le Pouce.

Jediné pozůstatky exemplářů ze 17. století jsou pak hlava v Oxfordském muzeu, lebka v Kodani a horní čelist v Národním muzeu v Praze.

Tato čelist údajně pochází z exempláře, kterého choval Rudolf II. ve svém zvěřinci.

Dronte mauricijský se stal symbolem živočišného druhu, který byl v poměrně velmi krátkém období (1598 – 1662) přímo vyhuben člověkem.

Avšak je možné, že na jeho vyhynutí mohou mít stejný nebo i větší podíl lidmi zavlečené druhy jako prasata, krysy a jávští makakové i ztráta přirozeného prostředí.

Většinu výše zmíněných lokalit jsme objeli v průběhu asi desíti dní, kdy jsme měli půjčené auto.

Na posledních pár dní pobytu jsme pak zakotvili v turistickém městečku na západním pobřeží.

Flic en Flac se pyšní krásnou dlouhou pláží, kde jsme den co den se šnorchlem objevovali pro změnu život podmořský. Štěstí jsme zde měly například na klipky, mořské jehlice, murénu i jedovatého perutýna.

Užívali jsme si zde poslední západy slunce tohoto překrásného ostrova, bohatého na přírodní krásy i přátelské, vždy nápomocné a ochotné obyvatele.

Děkujeme a třeba někdy zase na viděnou!

Připravili jsme pro vás hravý a přehledný checklist pozorovaných druhů, který si můžete stáhnout, vytisknout a nosit při sobě.

Abyste se lépe při vaší návštěvě Mauriciu lépe zorientovali, zaznamenali jsme jednotlivé zmíněné lokality do mapy níže.

Máte chuť pozvat tento koníček do svého života a nechat se lapit fascinujícím světem opeřenců?

Zkuste se vydat s námi! Připravili jsme pro vás online kurz: Úniky za ptáky – SLOW birding pro každého.

Vyberte si některou z našich příruček ZDARMA.

Nebo se přidejte do facebookové skupiny Ptáci jako životní styl 🙂