Birding, birdwatching, twitching, pozorování ptáků, ptáčkaření, chození na ptáky – mnoho názvů, pro mnoho podob fenomenálního koníčku, který je celosvětově rozšířen mezi lidmi všech věkových kategorií i pohlaví 😉 .

Pro mnoho ptáčkařů představuje toto hobby bezesporu kompletní životní styl, který se někdy těžce kloubí s partnerským a rodinným životem. V jeho extrémní formě jde vlastně o takové vášnivé sběratelství, ve kterém se projevuje soutěživost, někdy dokonce až posedlost.

V té klasičtější podobě jde pak o velmi dobrou znalost topografie ptačích druhů, jejich výskytu i ekologie, častého objíždění vyhlášených lokalit, číhání za rozbřesku v mrazivém větru u velkých vodních nádrží, používání ptáčkařského slengu a postupné odškrtávání druhů na svém lifelistu (seznam druhů, které ptáčkař ve svém životě pozoroval).

No a pak jsou tady ptáčkaři požitkáři, kteří by se vedle klasických birdwatcherů cítili možná trochu zahanbeně, ať už co do počtu pozorovaných druhů, znalosti jejich latinských pojmenování, různorodostí navštívených lokalit nebo kvality terénního vybavení.

I když ptáky bezpodmínečně miluji a fascinuje mě na nich doslova každé pírko i pípnutí, připadala jsem si vedle mých zapálených kolegů ptáčkařů (ano byli vesměs mužského pohlaví ;-), tak nějak méně zapálená.

Dumala jsem nad tím, proč mi nic neříká soutěžení a počítání pozorovaných druhů, ale raději než počet si poznamenám, kde a za jakých okolností jsem druh pozorovala?

Proč mi tolik nezáleží na tom, jestli uvidím poprvé v životě nějakou raritu nebo se mi do paměti zařízne první pozorování třeba i obyčejnějšího druhu?

Proč neběhám s dalekohledem sem a tam, abych stihla co nejvíce pozorování, ale raději si sednu a dlouze pozoruji chování jedné „běžné“ koňadry?

Proč nesednu na vlak a nejedu přes půl republiky, abych v stohlavém houfu teleobjektivů a stativových dalekohledů zkoukla siluetu ojedinělého záletu, ale raději tento čas strávím v oblíbeném starém sadu a budu pozorovat strakapoudy, jak krmí svá mláďata?

Proč si nezaznamenám druh jen po hlase, ale  snažím se jeho majitele dohledat i očima?

Vždy mě bavilo kloubit vášeň pro pozorování ptáků s poznáváním nových míst a s dlouhými pobyty venku.

Taky mě více baví pozorovat méně druhů zřetelně než více druhů mlhavě.

V birdingu prostě dávám přednost kvalitě nad kvantitou 😉

O prospěšnosti birdingu pro lidské tělesné i duševní zdraví existuje již mnoho vědeckých studií. Nedávno se však v zahraničí začaly objevovat termíny jako slow birding a ornitherapy a najednou mi všechno začalo dávat smysl. Zapadlo to do sebe jako skládačka včetně pojmenování našich e-příruček ZDARMA Ptačími terapiemi I. a II.

Zábavné je, že pojmenování různých aktivit, které jsou součástí životního stylu přidáním slůvka „slow“ nás s Matyášem provází prakticky celou dobu, co jsme spolu.

Aniž bychom to věděli, provozovali jsme například tzv. slow travelling nebo slow fashion, a kdyby existovalo něco jako slow eating, byli bychom v tom asi taky docela dobří (jídlem neplýtváme, všemu s palmáčem se obloukem vyhýbáme a na maso a fast foody nás taky moc neužije).

Zajímavé, jak mají lidé obecně potřebu všechno pojmenovávat a popisovat, někam zaškatulkovat a snad až teprve po té jsou schopni si více zvědomit, co daná činnost nebo stav vlastně představuje (stále se divím, že někdo s původní profesí vědkyně se tomu ještě diví 😉 ).

No, ale když tady ta pojmenovávání máme, proč je nevyužít?

Velmi ráda budu slow birderkou nebo pomalou ptáčkařkou, chcete-li?

Protože přidají-li se k vašemu oblíbenému koníčku ještě děti, už vám vlastně ani nic jiného nezbyde.

Dobrá zpráva však je, že není třeba věšet původní akční birding na hřebíček, ale stačí jen menší obměna a třeba zjistíte, že jste získali víc, než ztratili.

Místo toho abyste po uspokojivém pozorování sedli s kolegy do hospody a nad drinkem debatovali o nových „úlovcích“ (což mě teda vždy dost bavilo a hodně mi to chybí), se naučíte chodit za ptáky s vydatnou svačinou a užívat si přírodu jako nejlepší jídelnu s dokonalou kulisou. Přestane vás stresovat, že jste se zrovna jak na potvoru dívali jinam, když kolem proletěl dřemlík a naopak se znovu zaměříte na přírodu jako celek, zpomalíte, budete více naslouchat a všímat si detailů.

A jako bonus vás přestane bolet za krkem, protože ať chcete nebo ne děti vás přimějí sledovat také to, co se děje přímo pod vašima nohama.

Ať tak či onak, pozorování ptáků je prostě úžasná aktivita ve všech svých podobách.

Líbí se mi, jak se v různých životních fázích a etapách může proměňovat a vy díky tomu, posouváte také různými směry svůj osobní rozvoj.

Co je ale pro všechny podoby birdingu společné?

Tak to je především radost z objevování, kterou si můžete užívat kdykoliv a kdekoliv!

Máte chuť pozvat tento koníček do svého života a nechat se lapit fascinujícím světem opeřenců?

Zkuste se vydat s námi! Připravili jsme pro vás zcela nový online kurz: Úniky za ptáky – SLOW birding pro každého.

Vyberte si některou z našich příruček ZDARMA.

Nebo se přidejte do facebookové skupiny Ptáci jako životní styl 🙂