Jaro zatím v nedohlednu a vy přemýšlíte, že byste se vydali alespoň na pár týdnů někam do tepla? Co takhle zkusit Kanárské ostrovy? Tohle souostroví je dovolenkovou stálicí, zejména kvůli nepřecpaným plážím, které hravě strčí do kapsy většinu klasických turistických pláží Mediteránu. Kanáry se však stávají čím dál oblíbenější  destinací pro pobyt rodin s dětmi v zimních měsících.

Kanárské ostrovy jsou ze střední Evropy dobře dostupné přímými cca pětihodinovými lety, což se dá zvládnout i s těmi nejmenšími. Další plusy sbírají především evropskou babyfriendly infrastrukturou, absencí nebezpečných nemocí i jedovatých živočichů a v neposlední řadě také výborným jídlem, ve kterém převažují mořské speciality. Na koupání v moři to tam sice touto dobou není, ale panuje tam příjemné jarní počasí s teplotami okolo 20°C, což je naprosto ideální počasí na výlety a tudíž i na pozorování ptáků 😉

Byla by proto škoda se s Vámi nepodělit o několik tipů na zajímavé lokality s možností pozorování několika ptačích druhů, kterými si své výlety můžete zpestřit a zaujmout tak i malé děti.

Jen pro začátek, pokud jste si dosud mysleli, že se tyto ostrovy jmenují podle tolik oblíbeného domácího mazlíčka, kanárka, pak vás bohužel zklameme. Okolo etymologie názvu zatím nepanuje shoda, podle jedné z teorií pochází od psů (latinsky Canis), kterých bývalo na ostrovech, nebo přesněji ostrově Gran Canaria požehnaně, byli velkého vzrůstu a měli ostrov chránit. Jiné teorie zmiňují kmeny Canarii, kteří sem přišli z marockého pohoří Atlas, nebo také mnichy, zde přezdívané jako mořští psi. Ať je to jak je to, drobní opeřenci dostali svůj název pravděpodobně až podle ostrovů samotných.

Během našeho téměř dvouměsíčního pobytu na Kanárských ostrovech s 18 měsíční dcerkou jsme procestovali převážně Tenerife a pak na poslední dva týdny přeletěli místní aerolinkou na menší a vyprahlejší Fuerteventuru. Lákaly nás tamější rozsáhlé pláže se zlatavým pískem, proslulé písečné duny u města Corralejo a také místní avifauna.

Playa de Cofete

Začátkem března už tam bylo i natolik příjemně, že se dalo smočit nejen v bazénu, ale i v oceánu. Skalnatá pobřeží s malými plážičkami navíc skýtají skvělé podmínky pro malé děti k téměř nekonečné hře v těchto přírodních brouzdalištích. A vy můžete jen tak ležet a plnými doušky nasávat zlatou a modrou barvu a sledovat co kde lítá 🙂

Bajo del Marrajo

Přestože se na Tenerife vyskytuje celkově více ptačích druhů (i těch endemických = druhy, které nikde jinde nenajdete), na pozorování ptáků pro začátečníky a děti bych vyzdvihla spíše Fuerteventuru. Krajina na Fuerteventuře a nedalekém Lanzarote je úplně jiná, než na ostatních Kanárských ostrovech. Jsou tam krásná skalnatá pobřeží, dlouhatánské písečné pláže s lagunami i bez nich, hory a útesy. Vnitrozemí je však povětšinou vyprahlá suchá krajina s oázami a odlehlými městečky.

Ubytovali jsme se přes AirBnb v Calheta de Fuste, v apartmánovém komplexu s bazénem nedaleko pláže i skalnatého pobřeží. Odtud jsme vyráželi na výlety. Do hlavního města i na letiště jsme to měli, co by kamenem dohodil.

První procházka však vedla k moři a přilehlou promenádu. Přičemž už na začátku nás přivítalo několik rezidentů zdejší zvířecí říše. Mezi kameny a skalkami na pobřeží se ukrývaly drobné zemní veverky berberské (Atlantoxerus getulus), jediné africké veverky, které se vyskytují na sever od Sahary. Přirozeně obývají oblast Alžírska, Maroka a Západní Sahary. Na Fuerteventuru byly zavlečeny v 70. letech minulého století.

Není žádným tajemstvím, že se veverky přiživují na svačinách, které díky svému roztomilému vzezření vytáhnou z kapsy nejednomu dovolenkáři. Mějte však na paměti, že jejich krmení je na celém ostrově zakázáno.

Nicméně veverky jsou vychytralé a zvyklé zdržovat se na místech, jako jsou různé vyhlídky, posezení a jiná turisticky atraktivní místa, kde se k nějakým těm drobečkům od svačin přeci jen snadno dostanou. A tak nepropásnou jedinou příležitost, aby se zblízka přesvědčily o tom, že vám z kapes a batohů opravdu žádnou „dobrotu“ nevydolují. Díky jejich zvědavosti a absenci strachu z lidí je tak můžete pozorovat i s malými dětmi. Veverky se nebojí a jsou ochotné zapózovat vám i vašemu foťáku.

Veverky berberské však nejsou jediné, kdo se z přítomnosti turistů naučil těžit. Na oblíbené turistické lokality se za stejným účelem slétají i ptáci. Na pobřeží a v nižších polohách to mohou být například všem dobře známé hrdličky zahradní (Streptopelia decaocto), o něco menší příbuzné původem z Afriky hrdličky chechtavé (Streptopelia roseogrisea) nebo sic malincí, přesto díky svému krásnému zbarvení a výrazně červenému zobáčku nepřehlédnutelní hýlové pouštní (Bucanetes githagineus amantum).

S dětmi si tak můžete při této příležitosti povyprávět různé zajímavosti z ptačí říše.

Například o tom, jaký je rozdíl mezi hrdličkami, jež jsou příbuzné holubům – Columbiformes a drobnými hýli, kteří patří mezi pěvce (Passeriformes).

Můžete si společné klást otázky, diskutovat a postupně otvírat zajímavá témata zákonitostí přírody. Brzy jistě přijdete na to, že se netýkají pouze ptáků 😉

Můžete si například položit otázku:

Proč u hrdliček podle opeření nerozeznáme samečka od samičky?

Hrdličky jsou monogamní ptáci. Často vytvářejí páry na celý život a tak samečci nemusejí každoročně dělat dojem na jiné samičky, které si zejména podle kvality opeření, zbarvení a zpěvu vybírají toho nejlepšího otce pro své budoucí potomstvo.

Hýl pouštní (Bucanetes githagineus amantum)

K takovým ptákům patří právě již zmiňovaní hýlové pouštní. Určitě i méně zkušenému oku neunikne rozdíl v krásném zbarvení samečků od méně výrazných samiček. Zejména sytost červené barvy samečkova zobáku samičkám prozradí, jak kvalitní genetickou výbavu v sobě sameček ukrývá. Pro samičku to pak jednoduše znamená, že čím červenější zobák bude otec jejích mláďat mít, tím zdravější a životaschopnější budou jejich mláďata. Pěkně zbarvený sameček bývá často také zárukou toho, že je schopen pro mláďata zajistit dostatečné množství kvalitní potravy.

Ač jsou dospělí hýlové převážně zrnožraví, pro svá mláďata shánějí na bílkoviny bohatší hmyzí potravu a tak se musejí v době hnízdění činit stejně jako většina jiných ptačích druhů. Kdežto hrdličky a holubi obecně, mají v ptačí říši jednu specialitu. Svá mláďata krmí tzv. holubím mlékem. To se jim tvoří ve voleti a oba rodiče jej mláďatům vyvrhují rovnou do zobáčku. Péče o potomstvo je u holubů oproti pěvcům dlouhodobější záležitostí, a tak jsou schopni při jednom hnízdění odchovat pouze jedno nebo dvě mláďata.

Dalším spotem, kde se nám podařilo kromě veverek berberských pozorovat také dva zajímavé ptačí druhy, byla vyhlídka Las Peñitas.  Je to výše položená lokalita se zemědělskou oblastí v těsném sousedství a tudíž navštěvovaná charismatickým druhem typickým pro vyšší polohy a zároveň zdánlivě obyčejnou ptačí drobotinou pobývající především na polích a zahradách v blízkosti lidských obydlích. První zmiňovaný nebyl nikdo jiný než krkavec velký (Corvus corax canariensis), který je na Kanárských ostrovech vzácný a ohrožený. A tím druhým byl krásně zbarvený příbuzný našeho vrabce domácího (Passer domesticus) vrabec pokřovní (Passer hispaniolensis).

Přestože jsem v přírodě pozorovala již nespočet volně žijících krkavců, nikdy se mi nepodařilo takhle blízké setkání. Tváří v tvář vzbuzují tito ptáci respekt i obdiv zároveň. Chytrost a zvídavost jim kouká z očí a ne nadarmo patří mezi nejinteligentnější zvířata vůbec. Umí používat nástroje, komunikovat s jinými zvířecími druhy a schovávat si potravu do skrýší, které si po dlouhou dobu bezchybně pamatují.

Na vyhlídce Las Peñitas

Do kontrastu pak tady máme zdánlivě nezajímavé vrabčáky, jejichž blízcí příbuzní vrabci domácí díky své dokonalé přizpůsobivosti opanovali postupně všechny kontinenty a stali se tak kosmopolitními stejně jako my lidé. A že jsou lidmi oblíbení, dokládá i to, že 20. březen byl stanoven jako Světový den vrabců 🙂

Až se pokocháte pohledem na čilé čimčaráky, věřím, že se rádi vydáte také na pobřeží. Pobřežní oblasti, písečné mělčiny či malé vodní bazénky mezi skalisky překypují vodními bezobratlými, jako jsou mlži, plži a korýši. Tito jsou pak oblíbenou potravou pro různé druhy vodního ptactva.

Nenápadně zbarveným ptákům s dlouhýma nohama a často i dlouhým zobákem, kterým „pročesávají“ mělčiny, se říká bahňáci. Bahňáků je velké množství druhů a jejich spolehlivé rozpoznávání by vydalo za vysokou ornitologickou ;-). Při jejich pozorování se často neobejdete bez dalekohledu a určovací příručky. Ale zrovna zde, na Kanárských ostrovech, nebyl problém několik druhů pozorovat a rozpoznat i pouhým okem.

Při ranních a večerních procházkách jak na Tenerife, tak na Fuerteventuře jsme pravidelně potkávali kamenáčky pestré (Arenaria interpres), kteří se stejně jako jespáci píseční (Calidris alba) vyskytují v hejnech a jsou přibližně velikosti našeho kosa.

O poznání větší a svým dlouhým zakřiveným zobákem specifické jsou kolihy malé (Numenius phaeopus), které si po skalkách vykračují solitérně. Počítejte však s tím, že bahňáci bývají plašší a proto je fajn si na jejich pozorování pořídit binokulární dalekohled (pro malé děti se nám nejlépe osvědčil Bresser Junior 6×21).

Koliha malá (Numenius phaeopus)

A jako poslední skupinku ptačích druhů bych chtěla zmínit ty, které můžete pozorovat ve vnitrozemí. Nezapomínejte svoji pozornost věnovat také obloze. Při přejezdech vnitrozemím na větší vzdálenosti si můžete s dětmi zahrát hru a nechat je sledovat oblohu. Nám se poštěstilo hned několikrát, kdy jsme na obloze viděli kroužit supy mrchožravé (Neophron percnopterus). Tyto velké siluety si s ničím jiným nespletete a řekněte, které dítě by se nechtělo pochlubit, že vidělo ve volné přírodě právě supa? 😉

Dále můžete při troše štěstí ve vnitrozemí zahlédnout endemické dropy obojkové (Chlamydotis undulata furtaventurae) a v oázách sledovat nezapomenutelného a dětmi velmi oblíbeného pestrobarevného dudka chocholatého (Upupa epops). Oba tyto druhy si však při naší návštěvě Fuerteventury s námi hrály na schovávanou a přesto, že jsme dudka na několika místech slyšeli, nepodařilo se nám ho ani koutkem oka zahlédnout 😉

Dudek bývá pravidelně pozorován v městečku Betancuria – hledejte ho hlavně na zemi, jak vyzobává bezobratlé třeba i přímo na chodníku mezi dlaždicemi.

A aby vás pozorování ptáků na Fuerteventuře více bavilo, připravili jsme pro vás checklist pozorovaných druhů, který vám i po návratu domů bude příjemnou vzpomínkou.

Checklist si můžete stáhnout zde.

Ráda bych vám tedy popřála hodně nejen cestovatelského, ale také „birdwatcherského“ štěstí a hlavně,ať vás ptáci baví a máte chuť poznávat víc a víc krás a zajímavostí spojených s tímto ve světě i u nás tolik oblíbeným koníčkem.

A jestli jste dostali chuť pozvat si ptáky i do svého každodenního života, stáhněte si pro začátek naši příručku.

Tu chci!