Sardinie – pláže, ptáci, plameňáci

Dříve jsme cestovali dlouho a daleko. Ani nevíme proč, snad už naším půlročním pobytem na Novém Zélandu nebo zájmem o exotické, vzdálené kraje s originálními a endemickými druhy, u nás vznikla přitažlivost k nejrozmanitějším ostrovům a ostrůvkům.

Dalo by mi velkou práci všechny navštívené vyjmenovat a spočítat (ale jednou to určitě udělám ;-).

Kromě jedinečných druhů zvířat a rostlin, které se na ostrovech vyvinuly, si ostrovy vybíráme také proto, že jsou obklopené mořem a tak k němu není nikdy daleko.

Jsou jasně ohraničené, tudíž cestovatelsky snadno uchopitelné a můžete jejich oblasti pohodlněji a důkladněji prozkoumat.

Každý ostrov je jiný a jedinečný, ať už svou velikostí, svým původem, svým podnebím i vzdáleností od pevniny. A přestože vzdálenost od pevniny nebo od jiného ostrova nemusí být příliš velká, moře je i tak podstatnou bariérou k tomu, aby se na různých ostrovech vyvíjel život i kultura odlišně.

Život jde dál, doba se mění, ale na ostrovy nás to táhne stále. Už to ovšem není žádná nezávislá divočina. Dětem a práci přizpůsobujeme vzdálenost, délku pobytu a hlavně bezpečnost.

Sardinie je po Tenerife, Fuerteventuře, Madeiře, Mljetu a Mauriciu šestým ostrovem, který jsme s dětmi navštívili.

Jednotlivé ostrovy jsme navštívili v různou roční dobu.

Někdy utíkáme ze zimy do „jara“, jindy si chceme užít teplo a mořské radovánky se vším všudy.

A tak tomu bylo i v případě Sardinie.

Ale aby se naplnily požadavky a očekávání všech členů rodiny, na ostrově musí být také co pozorovat, čímž mám na mysli samozřejmě ptáky.

Při vybírání letošní letní destinace, padla volba na Sardinii, právě kvůli kombinaci krásných pláží i slibného birdwatchingu.

Reliéf ostrova je rozmanitý od skalnatých vršků po nespočet pobřežních lagun s brakickou vodou, které skýtají vhodné prostředí jak pro protahující a zimující ptactvo, tak pro celoroční výskyt a hnízdění mnoha velkých a snadno pozorovatelných druhů jako jsou kachny, racci, volavky, ibisové i plameňáci.

A právě plameňáci byli takovým pomyslným vlajkovým druhem této výpravy.

Protože máme ještě vcelku malé děti (5 a 8 let), zaměřujeme se hlavně na pozorování větších a snadno dohledatelných druhů, kterými vodní ptáci bezesporu jsou. Vodní ptáci jsou skvělou volbou pro úplné začátečníky, ale na správné rozpoznání a určení většiny bahňáků a racků byste často potřebovali i „vyšší ptáčkařskou“.

Vodní ptáci prostě nikdy nezklamou a každý si u nich najde své.

Abychom se po ostrově mohli volně pohybovat, a zastavit kde se nám zlíbí nebo kde zrovna něco zajímavého poletuje, zvolili jsme dopravu na ostrov vlastním autem.

Jednodušší by určitě bylo na ostrov přiletět letadlem, auto si půjčit a bydlet po apartmánech. Avšak tato varianta vyjde právě na Sardinii stále o dost dráž než na jiných místech. A tak jsme naši cestu pojali jako menší roadtrip se třemi přespáními v Itálii, návštěvou Benátského zálivu i samotných Benátek.

Hlavní turistické sezóně jsme se chtěli vyhnout a tak jsme vyjeli až na úplném konci srpna.

Cena kempů i jejich vytíženost na Sardinii začátkem září znatelně klesá. Místa, která byste museli mít na hlavní sezónu zarezervovaná několik měsíců předem, jsou nyní dostupná a bylo tedy pohodlné vybírat kempy bez předchozího plánování.

Trajekty na Sardinii vyjíždí dvakrát denně z italského přístavu Livorno do sardinské Olbie a cesta trvá přibližně devět hodin.

Přestože někdo rád ušetří čas a cestuje po vodě v noci, my dali přednost denní plavbě. Jízdenky i kajuty byly levnější a rádi si užíváme výhledy na moře i samotnou plavbu.

Zvolili jsme Grimaldi lines, moře bylo klidné, v baru na horní palubě to žilo hudbou od DJje a bazén i brouzdaliště byli v provozu. Zatím, co měly holky plno vyžití i odpočinku, já jsem relaxovala pohledem na modrou plochu a s dalekohledem v ruce vyhlížela do dálek.

Během cesty jsem v blízkosti lodi pozorovala delfína a ve vzdálenosti zhruba třičtvrtě až půl hodiny plavby od cílové Olbie pozvedala naše projíždějící loď z hladiny na třicet buřňáků šedých (Calonectres diomedea diomedea).

Cestou zpět byl vítr a větší vlny, takže bylo skvělé pozorovat tyto striktně mořské druhy při jejich specifickém stylu dynamického letu, kdy využívají vzdušné proudy nad vlnami a „brousí“ hladinu v jejich těsné blízkosti.

Několik buřňáků jsem pak pozorovala také v blízkosti ostrova Elba. Tento velký druh buřňáka v menších počtech celkem běžně hnízdí na přilehlých skalnatých ostrovech a ostrůvcích téměř celé středomořské oblasti.

Do Olbie jsme dorazili navečer a potřebovali jsme se se stanem vybalit ideálně do hodinové vzdálenosti od přístavu. Taky jsme se už nemohli dočkat, až ráno vyběhneme ze stanu rovnou do moře, a proto jsme pro první noci na ostrově zvolili Camping San Teodoro La Cinta.

Kemp byl udržovaný, sociálky čisté a pláž byla opravdu jako v Karibiku. Při šnorchlování jsem potkala ryby různých velikostí a taky sépii.

Stín v kempu tvořily vysazené eukalypty a v jejich větvích se denně proháněly sýkorky koňadry (Parus major) a lejsci šedí (Muscicapa striata).

Hned za plotem byl pak malý mokřádek s rákosím, ze kterého se hlasitě ozývaly cetie jižní (Cettia cetti), hřadovali špačci černí (Sturnus unicolor) a svou kořist lovila volavka rusohlavá (Bubulcus ibis).

Na něj pak navazovala oblast většího slaniska Stagni di San Teodoro, které bylo snadno dostupné krátkou procházkou přímo z pláže nebo z městečka.

Na mapách jsou šrafovanou čarou vyznačené pěšinky, po kterých můžete hustou vegetací procházet. Já nevychytala brzké ráno a šla už v děsném vedru jen ten malý okruh. Cestička byla místy dost uzká a tak bych doporučila dlouhé nohavice a plnou obuv.

U vodní plochy ve velkých počtech posedávali volavky stříbřité (Egretta garzetta), pozorovala jsem pisily čáponohé (Himantopus hiamtopus) a od místních víme, že se tam každoročně vyskytují také plameňáci růžoví (Phoenicopterus roseus).

Když jsem o Sardinii zjišťovala informace, vyskočila na mě nabídka pozorování delfínů od DST-Diving and Snorkelling Team Sardegna.

Prvně jsem si pomyslela něco o klasickém nahánění a pronásledování minimálně desítkou lodí současně (dvě takové zkušenosti máme z rozvojových zemí), ale pak jsem si říkala, že jsme přeci v Evropě a pozorování delfínů by mělo být na jiné úrovni.

Na Mauriciu jsme se této oblíbené turistické atrakci z principu vyhnuli.

Tady jsme se to však po letech opět rozhodli vyzkoušet a zážitek holkám dopřát. Byli jsme moc mile překvapeni.

Do zálivu za delfíny jsme na lodi jeli v malé skupině šesti dospělých a pěti dětí a potkali jsme jen jednu další loď. Průvodkyně – mořská bioložka i kapitánka byly k delfínům velmi ohleduplné, žádné nahánění, pouze jsme se přiblížili, vypnuli motor a rozhlíželi, kde se delfíni objeví.

Jednou dokonce sami připlavali tak blízko, že nám propluli přímo pod lodí.

Po pár dnech jsme se přesunuli mírně na jih nad záliv Golfo di Orosei do velmi pěkného kempu Camping Cala Ginepro.

Kemp se nacházel v sousedství přírodní rezervace Oasi Naturalistica di Biderosa. Do rezervace můžete různými způsoby, s autem, bez auta, s průvodcem i bez, ale pozor počet míst je na každý den omezený a je třeba koupit místa předem.

V rezervaci jsou dvě větší vodní plochy s několika krytými pozorovatelnami. V době naší návštěvy byla menší laguna total vyschlá a ani na druhé se to ptáky nijak nehemžilo, tak jsme si aspoň užili pár z celkově pěti překrásných bílých pláží, které jsou také součástí rezervace.

Budete-li mít v této oblasti více času, za průzkum by určitě stál národní park Parco Nazionale del Golfo di Orosei e del Gennargentu, jehož součástí je i nejvyšší vrchol Sardinie Punta La Marmosa (1834 m. n. m.).

Na Sardinii jsme byli už týden a stále jsme neviděli plameňáky, byl nejvyšší čas přestat se poflakovat po plážích a vyrazit na jih 😉

Když se chcete na Sardinii během jednoho odpoledne přesunout z východu na jih, je paradoxně rychlejší to vzít první na západ, než po klikatém východním pobřeží.

V okolí Oristana je velké množství lagun a mokřadů. Chtěli jsme si udělat malou zastávku, a abychom nemuseli sjíždět úplně mimo trasu, vybrala jsem průzkum menší laguny Stagno di S´Ena Arrubia.

Jakmile jsme vjeli na hráz, hned jsem je uviděla – naše první sardinské plameňáky!

Zastavili jsme, vyplašili velké hejno lysek černých (Fulica atra) a kochali se plameňáky, volavkami a na kůlu vysedávajícím orlovcem říčním (Pandion haliaetus).

Na mapách jsem si všimla, že z druhé strany laguny je značka pro birdwatching, a protože pozorování u silnice není úplně pohodlné, přesunuli jsme se o kousek dál.

Místo bylo dokonalé. Bez větru a hlavně ve stínu, protože věřte, že padesát stupňů na slunci vám umí pozorování dost znepříjemnit.

Už po cestě jsme málem přejeli pisíka, což se vám u nás jen tak nestane a hned vedle byl kemp S´Ena Arrubia Camping – škoda, že jsme o něm nevěděli dřív – ráno vylézt ze stanu a sledovat pestrou škálu vodního ptactva by bylo skvělé, tak aspoň, předám tento tip dál, protože kromě plameňáků a orlovce, byla k vidění i volavka červená (Ardea purpurea), čírky obecné (Anas crecca) a vodouši bahenní (Tringa glareola).

Hojně by se tam měl vyskytovat také ibis hnědý (Plegadis falcinellus), ale na toho jsme štěstí neměli.

Místo plánované půlhodinové zastávky z toho byly hodiny dvě a my dorazili do Cagliari až k večeru. Tam jsme měli přes AirBnB na pár nocí zamluvený byt s postelí, lednicí a pračkou (ano to jsou ty výdobytky civilizace, které nám ve stanu chybí asi nejvíc ;-)).

Na jihu je jistě spousta zajímavých a hezkých míst, my však můžeme vřele doporučit Lagunu di Nora v blízkosti městečka Pula.

V laguně hnízdí vzácný racek Audouinův (Larus audouinii) a za navštívení jistě stojí příjemně a udržitelně koncipované akvárium s místními druhy mořských ryb, které se jako nevyžádané úlovky rybářů zotavují v akváriích před opětovným vypuštěním.

Součástí je také záchranné centrum pro karety obecné (Caretta caretta), kde si můžete želvy prohlédnout v rekonvalescenčních bazéncích před tím, než budou plně zotavené navráceny zpět do moře.

Dále na jih se pak nachází malebná oblast Chia s fantasticky dlouhými písečnými plážemi a k nim přilehlými mokřadními lagunami.

Naše kroky vedly prvně na pláž Spiaggia di Su Giudeu smočit rozpálená těla, vybláznit děti ve vlnách a písku a po cestě zpět, když už nebylo takové vedro, jsme se zastavili omrknout vedlejší lagunu Stagno di Chia.

Na večer se dokonce zatáhlo a přestalo foukat, takže k pozorování byly o kus lepší podmínky.

Kromě většího množství dospělých i mladých plameňáků jsme zde také prvně pozorovali slípku modrou (Porphyrio porphyrio).

Přesto, že na Novém Zélandu jsme hojně pozorovali její příbuznou Pukeko – slípku australasijskou (Porphyrio melanotus), opět nás tento chřástalovitý pták překvapil svojí velikostí a vzezřením pravěkého raptora.

Pozorování jsme si zde moc užili, laguna je z boční cesty skvěle dostupná a přehledná. Na výbornou kávu se pak můžete zastavit v nedaleké restauraci.

Velké množství lagun, ve kterých to překypuje plameňáky a dalšími druhy opeřenců, najdete přímo v bezprostřední blízkosti hlavního města Cagliari.

Okolí těchto salin a celý přírodní park Molentargius Saline by se dal pěšky i na kole prozkoumávat několik dní, ale trpíte-li nedostatkem času, jako to bylo  v našem případě, některá místa jsou dobře přehledná přímo od silnice.

Můžete také navečer zajet k hlavní bráně parku a pozorovat kvakoše a volavky, jak se vracejí na svá nocoviště, nebo si udělat krátkou procházku podél nejvýchodnější mělké saliny. I tam jsme pozorovali plameňáky, slípku modrou a pisily čáponohé.

Kdybyste tuto oblast chtěli zkoumat víc, do chráněných částí parku je pak třeba sjednat povolení s průvodcem.

V okolí Cagliari se nám nejvíce líbilo Stagno di Capoterra.

Blížila se polovina září a snad už i někteří migrující ptáci usoudili, že je čas vydat se na cestu.

Kromě již všudy přítomných plameňáků se to hemžilo volavkami bílými (Ardea alba), stříbřitými (Egretta garzetta) i popelavými (Ardea cinerea), rybáky černozobými (Gelochelidon nilotica), racky tenkozobými (Chroicocephalus genei), vodouši rudonohými (Tringa totanus), tenkozobci opačnými (Recurvirostra avosetta), ale pozorovali jsme také kulíka bledého (Pluvialis squatarola) a několik ústřičníků velkých (Haematopus ostralegus).

V době migrace to tady musí zajímavými druhy přímo překypovat.

Pak už naše cesta směřovala opět na severozápad.

K mé lítosti jsme se nestihli podívat na kolonii ostříže jižního, jež se má nacházet na ostrově Isola di San Pietro, ale aspoň je důvod se zase někdy na Sardinii vrátit.

Posledním místem, ze kterého jsme udělali několik kratších výletů, bylo působivé a starobylé město Alghero.

Zkoukli jsme Capo Caccia, skalnatý výběžek s majákem, kde nad vysokými útesy přelétali břehule skalní (Ptyonoprogne rupestris) a vyjeli až na Capo Falcone.

Po cestě zpět jsme dělali zastávky podél lagun při východním pobřeží poloostrova. Nám ten den zrovna pršelo, ale i tak jsme si užili blízké setkání s bramborníčkem černohlavým (Saxicola rubicola) a několika desítkami vlh pestrých (Merops apiaster).

V oblasti poblíž Alghera se nachází jediné přírodní sladkovodní jezero na Sardinii Lago di Baratz.

Od parkoviště se k němu dostanete krátkou procházkou. V době naší návštěvy jsme byli u jezera úplně sami. Jen my, bohatá svačina a všichni ti opeřenci.

Tolik potápek malých (Tachyababtus ruficollis) na jednom místě jsem snad ještě nikdy neviděla. Hojné byly také lysky, volavky, racci a kormoráni.

Užili jsme si tam zblízka a dlouze dva lednáčky říční (Alcedo atis), kteří podnikali své lovecké výpady ze suché větve pár metrů od nás.

A nakonec jsme se ještě cíleně vydali pár kilometrů jižněji od Alghera po scénické silnici, která vede celou dobu po malebném pobřeží směr Bosa.

Kousek od města, podél cesty, která se od pobřeží začne stáčet směrem do vnitrozemí, se nad skalami na stoupavých proudech prohánějí supi bělohlaví (Gyps fulvus). Celkem jsme jich pozorovali jedenáct a nejlepším místem nám přišlo parkoviště v kempu S´Abba Druche.

Kemp byl malý a působil odlehle, divoce a přírodně, ale měl bar i restauraci, ze které musely být jistě ty nejkrásnější západy slunce.

My se však vrátili zpět do kempu v Algheru a náš poslední západ na Sardinii jsme si vychutnali na pláži s výhledem na nedaleký maják.

Naši cestu po Sardinii jsme pojali spíše jako plážový relax okořeněný množstvím převážně vodních ptáků, vnitrozemí však jistě skýtá pro flexibilnější ptáčkaře mnohé poklady v podobě endemických pěvců, ikonických dravců nebo pestrobarevných fešáků jako jsou dudci a mandelíci.

Nejhojnějšími a všudypřítomnými druhy byli vrána šedivka, hrdlička zahradní, holub hřivnáč, racek středomořský, špačci černí, vrabci pokřovní, pěnice bělohrdlé, jiřičky obecné, sojky obecné a volavky.

Checklist všech druhů, které se na Sardini mohou vyskytovat si můžete v podobě pdf stáhnout na Avibase nebo prohledat ptáčkařsky zajímavé lokality pomocí užitečného iBirdu.

Jako obrazovou příručku můžete zvolit Ptáky Evropy, Severní Afriky a Blízkého Východu od Larse Svenssona a kol., kterou lze stáhnou také do mobilu pro Android i pro iOS a pohodlně používat kdekoliv a kdykoliv také s poslechem hlasů, které jsou její součástí.

Seznam (checklist) všech ptačích druhů Sardinie najdete na Avibase.

Mnoho lidí jezdí na Sardini za krásnými plážemi, budete-li se však pozorně dívat kolem sebe, můžete si odvézt mnohem víc než opálená těla.

Na vaši příští dovolenou proto přibalte dalekohled a určovací příručku a nechte se unášet nejen tyrkysovými vlnkami, ale také pestrobarevným světem opeřenců.