Žít v domě jsme totiž s ohledem na styl našeho dosavadního života vlastně ani neplánovali. Vždy jsme si libovali, jak pohodlné, bezpečné, časově a finančně nenáročné je pro nás žití v bytě, od kterého můžeme kdykoliv zabouchnout dveře a vydat se na několik týdnů či měsíců na cesty. Litovali jsme naše přátele svázané doživotní hypotékou, nikdy nekončící prací na zahradě a úklidem a obstaráváním velkého prostoru, zatímco my jsme si jezdili víkend co víkend na výlety.

Zlom však nastal jednoho zářijového sobotního rána, brzy po našem návratu z téměř dvouměsíčního letního roadtripu po Evropě. Babička hlídala Johanku, a malá Julianka ještě spokojeně chrupkala v postýlce. Dali jsme si s Matesem dlouhou snídani, kdy jsme měli čas si také po značné době nerušeně popovídat a zamyslet se nad tím, jak se cítíme, v čem je nám dobře, v čem naopak ne a kam bychom chtěli v budoucnu směřovat.

Po návratu z dlouhé cesty, kde jsme žili, vařili, jedli, pracovali, hráli si a relaxovali stále venku, spali v menším stanu a přesouvali se z místa na místo osobákem, nám náš potemnělý přízemní byt připadal najednou tak nějak stísněný. Pocítili jsme, že bychom chtěli kolem sebe více prostoru, rozhledu a světla. A začali jsme špekulovat nad tím, kde bychom se cítili líp.

Když opomenu žití v domku někde na pobřeží Nového Zélandu ;-D, mít vlastní dům nás nikdy nelákalo. Dům přece znamená závazek, který vám bere drahocenný čas i peníze.

Ale nápad poohlídnout se po nějakém bytě ve vyšším patře s rozhledem do dáli a velkou terasou se nám začal zamlouvat.

V tu chvíli se Julianka probudila a než jsem ji stihla nakojit, Mates za mnou přiskočil s inzerátem. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na první fotce uviděla sympaticky vyhlížející dům s větší zahradou a hlavně stále v rámci našeho města. Do teď to úplně nechápeme, ale byla to láska na první pohled.

Po přečtení všech specifikací jsme na sebe mrkli a oba věděli, že musíme hned jednat a domluvit si prohlídku. Báli jsme se, že inzerát už nebude aktuální, není přece možné, aby taková nabídka na první pohled oslovila jenom nás? Po spojení s realitní makléřkou jsme zjistili, že dům je stále k mání a hned následující den jsme si domluvili prohlídku.

Dům nás nadchnul, všechno splňovalo naše představy o prostoru, o světle, o rozhledu… k tomu, úhledná zahrada s ovocnými stromy a spooousta potenciálu. V hlavě už jsem si samozřejmě tvořila představu o budování ideální ptačí zahrady.

A že interiér třicet let starého domu byl v opotřebovaném stavu?

To jsme brali spíše jako výhodu. Věděli jsme, že si dům budeme chtít zařídit podle našich představ.

A od té doby bylo na nějaký čas po klidném spánku. Začali jsme počítat hypotéku a hledat, kde je zakopaný pes? Není přece možné, aby jsme kývli hned na první nabídku, která se nám naskytla? Od všech našich kamarádů, známých a rodiny přece víme, že ideální dům či pozemek se hledá v lepším případě i několik měsíců ne-li let. S odborníkem jsme posoudili statiku domu a porovnávali inzeráty, abychom se ubezpečili, že žádný jiný dům by nám ani zdaleka takhle nevyhovoval a že tedy nejsme naivní a nezkušení blázni, kteří krom spousty práce a hromady utracených peněz 😉 nevidí ještě nějaké další velké nedostatky.

Po měsíci přebírání všeho ze všech stran jsme se i přes značně napnutý rozpočet rozhodli, že do tohoto životního dobrodružství spolu prostě půjdeme. Výhodou bylo, že v domě se dalo bydlet hned, a tak jsme mohli náš byt od začátku pronajímat, aby nám pokryl část hypotéky.

Nastěhovali jsme se  deset dní před Vánocemi a dali jsme si tak dárek, o kterém se nám ještě před čtvrt rokem ani nesnilo.

Já jsem samozřejmě jako první začala instalovat krmítka a s nadšením vyhlížela další a další nové druhy, které k nám z blízkého i vzdálenějšího okolí přilétali. Myšlenka o ideální ptačí zahradě s budkami, keři, stromy, lučním kvítím a jezírkem začínala dostávat konkrétní obrysy (o tom ale zase někdy jindy ;-).

V zimě vypadala zahrada sice trochu pochmurně, co ale bylo bezesporu výhodou, že s nadcházejícím jarem se už mohla jen proměňovat k lepšímu 😉 Celé léto jsme se tak těšili z kvetoucí oázy plné života.

I když byl tento rok pro nás náročný a téměř veškerou energii jsme dali do rekonstrukce a budování nového domova, stále věříme, že jsme udělali skvělé rozhodnutí a že myšlenek, jestli by nám nebylo líp, kdybychom zůstali v bytě, bude přicházet stále méně 😉

Ono totiž jedna věc je po něčem dlouho toužit a za svým cílem pevně kráčet a vědět, že si pak v životě polepšíte a úplně jiná, když je vám dobře tam, kde jste a jste tak šťastní. Pak každá velká změna s sebou přináší riziko, že by nemusela vést k lepšímu. V tomto případě se pak řídím heslem: změna je život, a ať už pozitivní nebo negativní, vždy vás posune o malý kousek nebo velký kus dál.

A co říci závěrem?

Snad jen: nebojte se změn a jděte tam, kde vaše srdce plesá!

A že už své ideální místo k životu máte? A jediné, co Vám ještě chybí ke štěstí je přilákat k sobě do zahrady, na terasu nebo na balkon více opeřených sousedů?

Pro začátek by vám mohla být nápomocnou inspirací naše příručka ZDARMA – Ptačí terapie II, do které jsem stručně a přehledně sepsala všechny možnosti, jak ptákům zajistit, aby se u vás cítili skvěle a stále se k vám rádi vraceli.

Nezapomínejte, že pestrá škála života kolem vás, je jednou z nejlepších terapií, jakou můžete své neustále zaměstnané mysli dopřát.

Chvíle zastavení v přírodě plné nejrůznějších barev a tvarů je pro lidi velmi hodnotným a bohatým zdrojem energie i estetického požitku.

Jestli jste tedy dostali chuť pozvat si ptáky do svého každodenního života, vyberte si z našich příruček.

A přidejte se do facebookové skupiny Ptáci jako životní styl 🙂

Tu chci!