Zvuk je všude kolem nás, a přesto ho často nevnímáme. V krajině jsme zvyklí dívat se – obdivovat barvy, tvary, světlo, pohyb. Ale když zavřeme oči, otevře se jiný, neviditelný rozměr. Zvuková krajina je živoucím organismem: každý druh v ní má svůj hlas, svůj prostor, svou akustickou niku. Dohromady tvoří jemnou symfonii soužití, která se neustále mění – s ročními obdobími, počasím i s našimi zásahy.
Zkoumáme zvuky okolo nás
Před pár lety, v době covidové, jsem s radostí dítěte naskočil do pro mne neprobádaného světa. Světa zvuků, tónů, harmonie. Začal jsem objevovat, co nám příroda dokáže říci jen prostřednictvím svého hlasu, ale i zvuků zvenčí, které do ní vstupují. Mluvím o relativně mladé disciplíně zvané Ekoakustika, která propojuje ekologii, akustiku a biologii chování zvířat. Od nadšenců, naturalistů, odborníků z různých koutů světa jsem se postupně začal dozvídat, co zkoumat lze, co už víme, co si myslíme, že víme, ale stejně je to nejspíš jinak, a co zatím vůbec neumíme. Měl jsem to štěstí společně s nimi vypustit do světa velmi zajímavé vědecké studie, zde a zde.
No a protože mě stejně jak terénní práce baví popularizace výzkumu, začali jsme si o zvucích povídat i na veřejnosti, třeba i např. v podcastu Homo Academicus.
Výstava Křehká krajina
A tak, jakmile přišla možnost propojit vědu s uměním, neváhali jsme ani chvíli. Sešla se skvělá parta, a ukuli jsme zvukovou výstavu se symbolickým názvem Křehká krajina.
Foto: Jiří Pernica
Výstava Křehká krajina propojuje vědu, umění a citlivé vnímání. Snažíme se ukázat, že naslouchání není jenom pasivní – je to akt porozumění, respektu a péče o své prostředí, o sebe samé.
Zvuky, které uslyšíte, pocházejí z naší krajiny, z míst chráněných i nechráněných, mnohdy z okolí slepých ramen řeky Moravy. V jiné části vás lákáme k osobnímu poslechu nejrozmanitější i nejpodivnější plejády zvuků z celého světa. Proto vám doporučuji si vzít i vlastní sluchátka. Z pohodlí domova si je můžete poslechnout i zde na našich stránkách.
Srdečně vás zveme, abyste si výstavu přišli poslechnout, ale i prohlédnout. Zkuste se na chvíli zastavit, zavřít oči a nechat se vést sluchem. Možná uslyšíte a uvědomíte si víc, než byste čekali.
Foto: Jiří Pernica, Matyáš Adam
Kdo se na výstavě podílel
Leona Vyhnálková (zvukový design, spoluatorka výstavy ), Alexandra Cihanská Machová (kurátorství výstavy), Lenka Jabůrková (scénografie, grafika), Lenka Tutschová (galeristka a zakladatelka Kabinetu T), Matěj Skalický (výroba výstavy) & Matyáš Adam (autor výstavy).
Poslední desetiletí přinesla celosvětový pokles populací ptáků, obojživelníků i hmyzu – a tím i úbytek jejich hlasů. Louky jsou tišší, lesy méně rozmanité, jarní chorál, který dřív ohlašoval příchod života, ztrácí sílu. Každý zaniklý hlas je drobnou trhlinou v písni světa. Zároveň však do přírody vstupuje jiný hlas – lidský hluk. Motorové pily, doprava, turistika, letadla, lodní motory – to vše tvoří novou vrstvu antropofonie, která překrývá přirozené harmonie.
Zvířata se přizpůsobují, mění výšku i rytmus hlasu, volají hlasitěji, nebo se z hlučných míst stěhují. Ale přizpůsobení má své limity. Dlouhodobý hluk znamená stres, narušení komunikace, sníženou schopnost rozmnožování – a nakonec úbytek druhů.
