DANA A MATYÁŠ ADAMOVI
Jsme zooložka a ekolog, kteří se již dlouhá léta věnují ornitologii, ochraně přírody a cestování.
„Ukazujeme lidem cestu k přírodě prostřednictvím lásky k opeřencům.“
Jsme dva svobodomyslní nadšenci pro přírodu a cestování. Materiální hodnoty pro nás nejsou příliš důležité a tak svou pozornost zaměřujeme především na prožitky, které získáváme častými úniky za přírodou, ať už naší či exotickou. To, že své smysly pravidelně živíme barvami, vůněmi a zvuky přírody náš činí šťastnými a kompenzujeme tím čas strávený v betonové džungli měst nebo prací u počítače.
Nadšení pro přírodu a zvířata nyní sdílíme také s našimi malými dcerami, které našim únikům dávají zcela nový rozměr. Užíváme si tak naše malá i velká dobrodružství mnohem pomaleji a intenzivněji než kdy dřív a dobře si uvědomujeme, že společně strávený čas a zážitky nám nikdo nevezme.
O tom, jak pozorování ptáků utváří životní styl celé naší rodiny jsem napsala článek do časopisu Nika.
Příroda je pro nás nevyčerpatelným zdrojem inspirace a duševního klidu.
NAŠE PŘÍBĚHY SE ALE VYVÍJELY ODLIŠNĚ
Já měla jasno už od malička
Jako batole jsem nejraději pozorovala na dvorku slepice. Postupně jsem se díky chovu papoušků začala zajímat i o trochu exotičtější druhy, abych se zase v dospělosti vrátila k těm zdánlivě obyčejným a běžným druhům, jako jsou například sýkorky. Hltala jsem přírodopisné dokumenty a místo čtení dívčích románků jsem ležela v encyklopediích. Díky netradičnímu povolání mého táty jsem se už od mala dostávala do cizokrajných zemí, což bezpochyby utvářelo moje budoucí zájmy a sny.
Cesta byla přímočará a jasná
Po základce gympl, přírodovědné kroužky a olympiády, maturita z biologie a chemie, přírodovědecká fakulta, brigáda v zoologické zahradě, diplomka i disertačka zaměřená na ptačí etologii. Přezdívka „sýkorka“ mě provázela celým studiem.
Nikdy mi nevadilo, že jsem vyrůstal na sídlišti
Les jsme měli hned za panelákem a s kluky v něm trávili většinu času. Víc než zvířata, mě ale zajímalo dobrodružství, lezení po skalách, stavění hrází na potoce. Jestli rodiče někdy během našich pravidelných procházek přírodou o ptácích mluvili, tak se slovy: „Nemluv pořád, vždyť ani ty ptáky neslyšíme“. Kdyby alespoň řekli, který druh…
Cesta k nim mě měla dovést až mnohem později
Jednoho dne po mnoha letech studií na elektrotechnických školách (které jsem si sám vybral), ke mně náhoda přivanula práci v zoologické zahradě. Najednou jsem se ocitl v novém světě, mezi zvířaty, zoology, milovníky přírody, poznal jsem zde svou životní lásku, Danču a konečně pochopil, že přírodní vědy jsou tou „mojí“ cestou.
Spojila nás touha poznávat přírodu.
Neodbytná touha poznávat přírodu a odhalovat její zákonitosti nás nakonec oba přivedla až na doktorská studia, kde jsme se každodenně věnovali intenzivnímu bádání v tématech, které byly naší vášní, koníčkem a později i zaměstnáním.
Avšak přišlo období, kdy jsme často i víc jak dvanáct hodin denně proseděli u počítače a jen zapisovali, analyzovali, modelovali a statisticky vyhodnocovali. Věděli jsme, že svoji práci milujeme, ale zjištění, že jí věnujeme veškerý volný čas, nás přivedlo k zamyšlení. Najednou jsme měli pocit, že chceme dělat něco víc, a to nejen pro přírodu, ale i pro sebe.
A tak jsme začali unikat.
Unikat za skutečnou přírodou, za poznáním a za školou života. S každým dalším únikem jsme získávali znalosti a zkušenosti, které perfektně zapadaly do našich vědomostí doposud nabytých pouze studiem.
Postupně jsme zjišťovali, že velkým hnacím motorem pro naše úniky byla společná vášeň pro pozorování ptáků. Uvědomili jsme si, že zájem o ptáky může být skvělým spojením pobytu v přírodě, objevováním nových míst a krajin s vášní a koníčkem. Milujete-li ptáky a naučíte se je poznávat, snažíte se jim rozumět a vyhledávat je, máte vyhráno a o motivaci proč vyrážet co nejčastěji z pohodlí svého domova vstříc novým zážitkům a poznání je postaráno.
Využívali jsme každičkou příležitost.
I my jsme se postupně naučili, jak a kde jednotlivé druhy hledat, fascinovalo nás jejich chování i životní strategie. Všemu jsme chtěli rozumět a dozvídat se stále více informací. Prostudovali jsme množství odborné literatury, absolvovali terénní kurzy i vlastní výpravy. V rámci dobrovolnických programů jsme se vydávali do oblastí s náročným terénem, abychom naše touhy sytili těmi nejlepšími zážitky a pozorováními. Všechny znalosti o biologii, ekologii a chování ptáků nám vždy pomáhaly naplňovat naše očekávání. Z pravidelných cest a výletů jsme si začali přivážet i foto-úlovky, jako důkaz úspěchu a vzpomínky na nezapomenutelné prožitky, které nám naše výlety přinesly.
Ale přírodě neporučíte a i my jsme založili rodinu.
Přestože jsme věřili, že se styl našeho života příliš nezmění, začali jsme mnohá nebezpečí vnímat jinak a naše úniky jsme výrazně zkrátili (časově i vzdálenostně). Záhy jsme se z víru metropole odstěhovali za lepším bydlením blíž přírodě. Kvůli velké vzdálenosti jsme však částečně přerušili profesní i osobní vazby a začali zcela nový život.
Jenže. Změna byla těžší, než jsme čekali.
Zejména pro mě v nové roli matky na plný úvazek. Nikdy jsem si nepřipadala jako kariéristka, ale pravdou je, že jsem ve vědecké práci měla jisté ambice 😉 Vždy jsem si představovala, že jakmile přijdou děti, budeme se s Matyášem na rodičovské střídat a já budu moci alespoň dva až tři dny v týdnu věnovat práci, abych s ní neztratila veškerý kontakt. Plány se však změnily a můj dosud intelektuálně a společensky bohatý život se smrsknul na péči o děti a o domácnost. Oblíbenými okamžiky, které mi dodávaly nejvíce energie, byly ty strávené na cestách a výletech.
Přišly nové příležitosti a výzvy.
Pro Matyáše to bylo naopak, jeho nadšení jen stoupalo, pokračoval v ochraně přírody, rozšiřoval své profesní kontakty, získal práci ve svém oboru na místní univerzitě a navíc měl doma milující děti a ženu.
Nicméně díky tomu mě začal do tohoto světa opět vtahovat, dostali jsme se blíž k místním přírodně laděným komunitám, začali pořádat přednášky a workshopy pro děti a veřejnost a unikat čím dál častěji do blízké i vzdálené přírody. Obklopena zelení, s určovací příručkou v ruce a dalekohledem na krku jsem to byla zase já, a co víc, jsou to právě naše malé dcerky, které nás dennodenně učí vnímat přírodu z nového úhlu, a my se na oplátku snažíme dále vzdělávat a ukázat jim toho co nejvíce, aby mohly přírodě co nejlépe porozumět.
Tohle vše u nás vyústilo v touhu a potřebu motivovat také další svobodomyslné duše, aby čas od času zvedly kotvy a vyrazili ven. Skrze zájem o ptáky jsme se rozhodli probouzet lásku k přírodě, podněcovat touhu po poznání a otevírat dveře do divadla plného barev, zvuků a vůní s názvem příroda.